Když jsem úspěšně ukončil studium první třídy a dostal vysvědčení s podpisem třídní učitelky a ředitele školy, dostavilo se překvapení. Poslali nás z Veveří jinam. Bráchu na základní školu na Kotlářské (kdysi tam chodila jako žáček Eva Pilarová) a mě na Leninovu 65. To číslo bylo důležité, protože krom toho ještě tady byla základka na Leninově...

Čím to je, že s přibývajícími léty si člověk čím dál častěji začne z ničeho nic vybavovat situace dávno zapadlé, osoby, které už dávno zemřely, anebo které člověk už desítky let neviděl a patrně ani neuvidí?