Zde jsem původně plánoval online obchod, kde si budete moct zakoupit některou z mých knih a vybrat si, jestli chcete knihu tištěnou, audioknihu nebo e-knihu. Bohužel Webnode neumí streamovat, a tak než abych se učil, jak se to dělá, píšu radši další knížky a zůstávám u blogu. Moje knihy si můžete zakoupit třeba u https://www.dobreknihkupectvi.cz/ nebo taky u https://www.kosmas.cz/ ale i jinde.
Chcete přístup k zamknutým článkům a odebírat nové články emailem? Vyplňte prosím své jméno a e-mail a odešlete:
U detektivek je to známá věc: když píšeš detektivku, nejdřív musíš vědět, co se stalo. Nejčastěji kdo koho zavraždil a proč. A pak se na to dá naroubovat, jak je někdo nevinný celou dobu hlavní podezřelý a proč. A pak můžeme připojit i jak k tomu celému došlo. Detektivky se tedy píšou odzadu.
Stál jsem před dvěma týdny nad záchodovou mísou a hleděl do ní. Na začátku milénia se na webu militantní feministky snažily mužům zakazovat čurání ve stoje. Dnes už mají jiná témata, ale tehdy to bylo na webu skoro pořád. Snad ani nemusím detailně popisovat, proč jsem teď hleděl dolů. Najednou cvak, z nosu mi sjely brýle a cinkly o...
Na téhle poklidné ulici v kalifornském Palo Alto parkuje už nejméně rok skoro dvacet karavanů. Už jsem o ní chtěl napsat dávno, to když se objevil návrh na umístění amerického radaru v Brdech. Najednou se tehdy strhla mela. Všichni ti někdejší nadpraporčíci a občanští pracovníci začali prskat a hlasitě protestovat a obávat o své zdraví. Samozřejmě,...
Jsem neznámý autor a beru to na vědomí. Když se moje kniha objeví v knihkupectví, jaké mají lidé důvody, aby si ji vybrali a zamířili s ní k pokladně? Jméno autora? Nikoliv. Námět? Ani ten ne. Možná na jižní Moravě, ale má snad Plzeňák nebo Liberečák rozumný důvod, aby si koupil knihu z doby Velké Moravy? Pár nadšenců do historie...
Královské hrobky ve starém Egyptě se vždycky vykrádaly. Někdy bylo třeba chvíli počkat, občas se ta chvíle protáhla, někdy zas byli zloději naopak zatraceně netrpěliví. Co s tím? Jste faraon, potřebujete vybudovat hrobku a to tak, aby vám tam nikdo nelezl nebo ji dokonce nedejbože vykradl. Pyramidy, které jsou každému na očích, nejsou tedy úplně...
Už je to dvě stě dvacet let, co proběhla bitva u Slavkova. Někdy se jí říká bitva tří císařů, protože se v ní střetli na jedné straně francouzský císař Napoleon, na druhé straně ruský car Alexandr a rakouský císař František. Francouzi byli početně slabší, avšak lépe v bitvě operovali a přesouvali svoje jednotky tam, kde jich bylo nejvíc zapotřebí,...
Včera mi došly dva zajímavé emaily z LinkedIn. První mi sděloval, že jsem si odněkud v Oklahomě změnil heslo. Druhý přišel o minutu poději a informoval mě, že jsem si odněkud z Virginie změnil i email. Na LinkedIn moc nechodím, jsem důchodce na plný úvazek a návrat do laboratoře neplánuji. Občas tam však dá svůj příspěvek nějaký můj bývalý...
Čekání je u konce, druhý Metud, tedy kniha Kde máš bráchu, Metude? opustila tiskárnu a dorazila do knihkupectví. Nejsem známý autor ani známá veřejná osoba, a tak jsem musel trochu rozvířit reklamní kampaň. Plakáty ve všech prodejnách Kosmas, bannery na jejich webovce, záložky do knihy, čtení v knihkupectví Barvič-Novotný, krátké video s ukázkou...
Moje kniha Vítej u nás, Metude! se dočkala první recenze (https://www.ctemeceskeautory.cz/2025/09/recenze-vitej-u-nas-metude-vladislav.html). A není to recenze ledajaká. Nejenže je pochvalná, ale svědčí i o tom, že její autorka četla knihu pečlivě a se zájmem a že jsou pro ni důležité stejné věci jako pro mě. Zalitovala ovšem, že v knize není...
V mladí jsem občas zašel do kina i dva dny po sobě, to když dávali ve Filmovém klubu něco zajímavého. Teď jsem si to po letech zopakoval: v neděli Velký vlastenecký výlet, v pondělí film Jarek.
Po přistání ve Vídni jsme před třemi týdny jeli do Brna trochu složitěji. Že to nazpátek nebude o nic lepší, bylo zjevné. Mezi příjezdem žluťáku na Schwechat a odletem do Frankfurtu bylo dost velká časová mezera, tak by to mělo vyjít. První podmínku, abych nezaspal, jsem splnil celkem snadno. Nezatáhl jsem závěs a sluníčko mě spát nenechalo. Druhý...
Už moc nechodím do kina, nejsem v tom sám. V dobách mého mládí byly v Brně desítky kin, teď už se jich uživí jen pár. Svůj první film Strakonický dudák jsem jako čtyřletý viděl v tehdejším kině Mladých, ve stejném sále pak bylo večerní kino Studio. Pak kino Mladých zmizelo a Studio se přejmenovalo na Art. Řadu let se zde...