Saint Denis

Svatý Denis byl první pařížský biskup. Saint Denis je dnes pařížské předměstí a na interneru jsem se dočetl, že se to tady přistěhovalci jen hemží. Možná by bylo lepší sem nejít. Jenže je zde opatství svatého Denise, kde vznikla díky opatovi Sugerovi první gotická stavba a navíc je zde pohřebiště francouzských králů. Tak jsme se sem vydali. Mužů původem odjinud zde bylo po ulicích víc než dost, ale horší než jinde v Paříži to snad ani nebylo.
Opat Suger se pustil do rekonstrukce románské stavby a když v roce 1144 byl dokončen presbytář, přijela na jeho vysvěcení spousta biskupů ze široka daleka. Těm se nový styl zalíbil a začal se rychle šířit po celé Francii i dál. Lomený oblouk a snad i žebrová klenba se ojediněle objevovaly už i dřív i jinde. Mimochodem o lomeném oblouku jsem v mládí slyšel, že jde vlastně o dvě ruce sepjaté k modlitbě. Jenže architekti říkají, že na rozdíl od románského kulatého oblouku, ten lomený dává větší flexibilitu a to byl nejspíš důvod, proč se začal najednou všude používat. Portál byl ovšem staršího data a zůstal v románském slohu.


S pohřebištěm je to trochu složitější. Uvidíte tady třeba náhrobek franckého krále Dagoberta. Zní to jméno povědomě? Ano, to je ten, co poslal armádu na vzpurného Sáma a u Vogastisburgu dostal v roce 632 na frak. Ve stejném roce ovšem nechal zde zřídit benediktinský klášter, údajně v něm bylo brzy přes pět set mnichů. Dagobert je zde tedy ctěn a má zde náhrobek, to stačí. Náhrobků je zde spousta. Některé vypracované. Když se však sestoupí dolů, překvapí člověka přeházené rakve. Jestli hádáte, že se to stalo za francouzské revoluce, hádáte správně. Taky je zde připomínka na Louis-Charlese, pro royalisty Ludvíka XVII. Tatínek skončil pod gilotinou a mladý občan Capet by se měl vyučit nějakému řemeslu, aby byl užitečný. Jeho tatínek rád soustružil ze dřeva, tak ho svěřili do péče ševce. Když o dva roky později desetiletý chlapec zemřel (patrně na tuberkulózu), našli při pitvě na jeho těle spoustu ran a podlitin.