Pont du Gard

Pont du Gard jsme nemohli vynechat. Oželeli jsme bezpochyby omračující Viaduc de Millau. Ale Pont du Gard, tam jsme museli. Postavili ho v prvním století především jako akvadukt přivádějící vodu do tehdejšího města Nemausus, dnešního Nimes. Minimální sklon, na sto metrů asi půl centimetru, za den prý přinesl 40 tisíc kubíků vody. Každé větší římské město mělo velkou spotřebu vodu. Když území ovládli Frankové a Vizigótové, spotřeba vody významně klesla, kdopak by se denně koupal, tak se voda aspoň užívala k zavlažování polí. A když voda přestala téct, kdo by ten akvadukt opravoval a čistil, tak aspoň sloužil ve spodní části jako most, kde se dalo vybírat mýto. Nakonec se proto o dost později spodní část rozšířila. Vlézt dovnitř a projít to tam? Jako do akvaduktu? Už se nemůžeme dočkat. Už jste zbavovali vodního kamene kávovar? A teď si představte, že akvaduktem tekla voda den za dnem, rok za rokem, století za staletím. Na dně ho snad aspoň nějaký čas odstraňovali, na bocích však nejspíš ne, místy se skoro nedalo projít. Úchvatný zážitek. A hluboký respekt ke stavitelům.