Orangutan samaritán?

Před pár dny jsem narazil na Facebooku na zajímavou fotku. V jámě zaplněné vodou stojí muž a vedle jámy je orangutan, který natahuje k muži ruku. K fotografii je připojena popiska tvrdící, že muž ve vodě je geolog, který zapadl do bláta, a orangutan mu podává pomocnou ruku. Fotka bezpochyby bere za srdce. Jenže fotky jsou fotky a dá se s nimi manipulovat. V paměti ještě je fotka utopeného dítěte, které však prý fotograf poněkud naaranžoval, aby byla ještě působivější. Nemůže jít o něco podobného? Na Facebooku jsem viděl několik videí, jak nějaké zvíře pomáhá jinému, tedy zvířeti jiného živočišného druhu. Buvol otočí želvu ležící nohama vzhůru na krunýři, topící se krkavec je zachráněn už nevím čím. Jde o videa, tak snad nejde o člověkem narežírovanou akci. A třeba i ten orangutan opravdu podává pomocnou ruku. Pochyb jsem se však nezbavil a začal jsem pátrat po původní informaci. Hledal jsem a našel.

Takže fotografie je ve skutečnosti z Indonésie z izolovaného výběhu-"ostrova", odděleného od okolí hlubokým a širokým příkopem. Muž na fotografii není geolog, ale hlídač jménem Syahrul, který má na starosti péči o orangutany. Nezapadl do bláta, snaží se vyčistit lokalitu od hadů. Ve izolovaném výběhu není dost potravy, a tak pětadvacetiletá orangutanka Anih i její partner orangutan Romeo jsou odkázáni na lidskou péči. Syahrul a Anih se přitom znají dvacet let. Nelze samozřejmě vyloučit, že Anih podává pomocnou ruku, stejně jako nelze vyloučit, že se na fotografii prostě dožaduje potravy. Tohle vysvětlení ostatně nabízí i Jamartin Sihite, CEO z Borneo Orangutan Survival Foundation.

Zůstaňme ještě u orangutanů a zkusme něco optimističtějšího: Pětatřicetiletý samec Rukus na ostrově Sumatra se porval. To moc optimisticky nezní, ale oni to dělají samci mnoha druhů, včetně toho našeho, že se perou o teritorium, samice, či umístění na společenském žebříčku. A tenhle orangutan dostal nakládačku a ve tváři měl z toho docela ošklivou ránu. K veterináři nešel, snad měl dlouhé čekací

 lhůty, a místo toho utrhl pár listů rostliny s latinským jménem Fribraurea tinctoria. Pár listů sežral, pár jich rozkousal, vzniklou kaši přiložil na ránu a překryl ji dalšími listy. Do osmi dnů se rána zhojila, jak o tom referuje známý časopis Nature. Překvapí nás, že se tahle rostlinka v jihovýchodní Asii užívá mezi místními k léčbě malárie a dysentérie? Co vedlo orangutana Rukuse k téhle samoléčbě? V naší kultuře ještě přežívají babky kořenářky, specialistky na léčbu bylinkami a jejich recepty. Že by tyhle empirické znalosti měli i orangutani? Ti přitom nebývají často zranění, takže šance na předání popsané léčebné praktiky moc velká není. Podle autorů studie jde o první popsaný případ, kdy zvíře použije léčivou rostlinu k samoléčbě.

Samoléčba přitom není u zvířat zas tak neobvyklá. Šimpanzi se třeba zbavují tasemnice tak, že sežerou na lačno celé nerozkousané listy (patrně jedno jaké rostliny), čímž si vyvolají průjem. Zranění si šimpanzi zase léčí tak, že chytnou blíže neurčený hmyz, zakousnou ho a rozmačkané tělíčko přiloží k ráně. Pokud byste chtěli zkusit šimpanzí léčbu na své vlastní nehojící se poranění, pak mohu prozradit, že ty léčebné potvůrky umějí létat a jsou asi 5 mm velké, víc ovšem o nich výzkumníci neprozradili.