Opatství v Conques

Před řadou let jsem narazil na Facebooku na zajímavou fotku dokumentující středověký smysl pro humor: na fotce byl okraj portálu, česky se mu říká archivolta, jak ho rozhrnuje rukama postava a vykukuje ven. Moc se mi to líbilo, to bych rád viděl naživo. Jenže kde to je? Conques? To jméno mi neříkalo vůbec nic. Na mapě jsem ho však našel. Jestli tam lišky dávají dobrou noc, to se mi nepodařilo zjistit. Že však je in the middle of nowhere, to mohu potvrdit. Uzoučká silnička se spoustou zatáček, ona vlastně tak moc není zapotřebí, protože zdejší opatství funguje jako zastávka pro poutníky do Santiago de Compostela a ti chodí přece pěšky.

Kostel je zasvěcený Sainte Foy. To asi lidem moc neříká. Ani anglické Saint Faith. Španělské Santa Fé je lepší, v Americe se tak jmenuje město, dostalo se i do písničky. A jak je to česky? Vzhledem k tomu,, že to jméno znamená víru, asi by se mohlo říkat svatá Věra. Že je to přinejmenším nezvyklé? Je. Ale co je špatného na svaté Věře?

Kostel byl postaven v románském slohu. Portál mi okamžitě udělal radost. Z archivolty, to je ten jeho okraj, mluvil jsem o něm na začátku, skutečně vykukuje hlava. A kdyby jen jedna. Je jich patnáct, plus další dvě na kraji, celkem sedmnáct. A v tympanonu Poslední soud. Archanděl Michal drží v ruce váhy a váží dobré a špatné skutky zemřelého. Tenhle žil zřejmě cnostný život a podívejme! Ďábel se snažím prstíkem posunout váhy na druhou stranu! Ale není mu to nic platné. Dobrá duše bude uvítána v ráji, kde ji přivine na svou hruď Abrahám. Naopak, co za svého pozemského života sbírali hříchy na každém kroku, spolkne obluda a skončí v pekle.

Kostel je součástí opatství, zdejší mniši slouží mše několikrát denně, dokonce i pozdě večer. Večerní prohlídka je obzvlášť úchvatná. Kostel nádherně nasvícený, do toho hudba a barevně nasvícený. Tympanon. Prostě paráda. Problémy se zdejším parkovacím systémem jsou pak zcela zanedbatelné a nepodstatné.