Dvacet mil

Můj včerejší výplaz má svou prehistorii. Před třiceti lety jsem začal pracovat v Molecular Dynamics. O víkendu jsem často nepromluvil s nikým ani slovo. Chodil jsem přitom trochu ven, a tak jsem se rozhodl, že se přidám k Sierra Clubu a budu chodit s nimi. Vůbec jsem tehdy netušil, že Sierra Club je politická organizace. Přesto tam našli lidé, kteří rádi o víkendu vyšlápli ven.

Hned první výlet byl rovnou na dvacet mil. Tedy třicet dva kilometrů. Já chodil, ale takovéhle štreky? V druhé polovině jsou dost zaostával, a tak řekli Charlesovi, aby na mě na každém rozcestí počkal. A ono na mě opravdu počkal. Byla tam jedna podstatná drobnost: Charles byl o třicet let starší a těch dvacet mil pro něj přitom nebyl žádný problém. Asi se mi to dost vrylo do paměti, protože po třiceti letech, když jsem dosáhl stejného věku jako Charles, jsem se rozhodl, že těch dvacet mil teď zvládnu taky. Musím. Chodím po venku dost často, ale spíš je to tak deset až patnáct kilometrů. Minulý týden jsem něco přihodil, takže to dalo celkem dvacet jeden kilometr. Parkoviště se zavírá v sedm, a tak jsem víc už přidat nemohl.

Včera jsem vyrazil o dost dřív a nohy mi kupodivu pěkně šlapaly. Dokonce i hlava. V nohách jsem měl dvacet osm kilometrů, když jsem dorazil k autu a do zavření parkoviště byla ještě hodina. Že bych to zkusil dnes? Tak jsem si přidal menší kolečko navíc. Hodinky, na kterých měřím, kolik jsem toho a jak rychle ušel, mi po dvaceti devíti kilometrech oznámily, že baterie už má jen dvě procenta šťávy. Zbytek jsem musel doladit s aplikací mapy.cz. Pořád kus chyběl, tak ještě jedno kolečko. Do nohy mě chytala křeč, nosím s sebou hořčík a ten naštěstí funguje v takovýchto situacích docela dobře. Rychlost mi trochu poklesla, ale do zavření parkoviště jsem to nakonec stihl. Charlesi, ber to jako mé poděkování, jak jsi na mě pořád před třiceti lety čekal.

Vyprávění by mohlo tady skončit, jenže já kromě ušlých kilometrů sleduju taky VO2max. Tedy množství kyslíku, které je tělo schopné využít. S věkem to číslo klesá, přesně se dá změřit v laboratoři, na hodinkách se jen odhaduje. Ale jak ho hodinky odhadují? Měří můj tep, měří mou rychlost, díky GPS vědí, jestli jdu do kopce nebo z kopce. Zajímavá věc: když jsem dorazil do Brna a šel ven, VO2max šel najednou dolů. První dny po příletu, dejme tomu, důsledek jet lagu. Ale on klesal dál i potom. A rychle jsem se tak dostal do podprůměrných hodnot. Pak se pokles zastavil, ale sotva jsem dorazil do Kalifornie, VO2max šel dolů zase. Pak se začal postupně trochu zvedat, zejména na kratších procházkách. Včerejší výplaz mi dal dost zabrat, to snad nepřekvapuje. Nicméně naměřený VO2max se zvedl jen trochu zůstal i nadále v pásmu podprůměru.

Jo a taky jsem potkal cestou kojota. To se mi stává celkem často, ale ne každý kojota viděl, tak jsem dal jeho fotku sem. Nedávno dala nějaká dobrá duše na Facebook video kojota klusajícího po ulici s dotazem, kde je nějaký blízký útulek pro psy. Paní netušila, že je to kojot.