Cluny

V Cluny býval kdysi cisterciácký klášter. Významný a mocný klášter. Jako kluk jsem se v jedné knize dočetl, že mniši zde postavili kostel, který už nebyl tak úplně románský, ale gotika to přitom stále ještě nebyla. Za počátek gotiky se dnes považuje presbytář v pohřebišti francouzských králů v opatství Saint Denis. Některé gotické prvky se objevily už dřív, on ten lomený oblouk snad ani tak nesymbolizuje ruce sepjaté k nebesům, ale má význam zcela stavitelsky praktický.

Kdepak přesně Cluny je? V některých průvodcích se ani Cluny neuvádí, autoři zřejmě je nepovažují za dostatečně atraktivní, aby se tam člověk trmácel. Přitom bývaly doby, kdy byl zdejší chrám největší na světě. Tedy až do postavení, či přesněji rekonstrukce baziliky svatého Petra v Římě. Ale i potom byl významný a výstavný. Jenže pak přišla francouzská revoluce. Rovnost, volnost, bratrství. A bylo zle. A nejen pro církevní památky. Takový Robespierre by mohl o posledních hodinách svého života povídat celé hodiny. Tak zatímco revoluce požírala své děti, děly se věci a nejen v Paříži. V Cluny šel k zemi skoro celý velkolepý kostel, zůstal z něj jen malý zbyteček. A tak jsme si prohlídku rozšířili i návštěvou dalšího místního kostela, ten byl v podstatně zachovalejším stavu. Když jsme ve Francii, tak nejspíš ani nepřekvapí, že i ten je Notre Dame.