Audiokniha pohádek

Před dvěma lety jsem napsal knihu Nevykládej mi pohádky! A teď ji načetl jako audioknihu Igor Bareš. A nutno říct, že ji načetl skvěle. Měl jsem ovšem na začátku drobný problém: Kniha končila pohádkou O zlatém jablíčku a černém plášti, kterou jsem před lety napsal pro divadlo Cylindr. Spíš bych měl říct před dávnými lety, protože jsem ji psal ještě za bolševika s poněkud moralizujícím naučením: zkracování cestiček nevede k cíli. Černý plášť tady měl podobnou úlohu jako stranická knížka v reálném životě. Jenže když přišla KSČ o svou moc, znamenal to konec zkracování cestiček? Samozřejmě, že ne. Bude však pohádka fungovat, i když prvoplánová paralela mezi pláštěm a stranickou legitimací zmizela? Chvíli mi to sice trvalo, ale závěr byl jasný: zkracování cestiček tady bylo vždy a vždycky tady i bude. Pohádka tedy má nárok na místo na slunci. Jenže číst ty dialogy jako audioknihu? Sice jsem zažil autorské čtení hry zakázaného dramatika, ale to byla situace poněkud jiná. Teď by se to nemuselo povést. Tuhle pohádku z audioknihy vyndám, ale čím ji nahradím?

Na začátku jsem měl představu, že mezi do souboru zařadím i pohádku, ve které děvče má jakousi vzácnost, kterou královna zoufale chce a udělá s ní proto obchod: královna dostane, co chce, a místo platby ve zlaťácích může děvče strávit noc s králem. Královna ovšem nasype něco králi do vína, Rohypnol to nejspíš není, ale funguje to podobně. Král víno vypije a usne a není k probuzení. A sem jsem si chystal, jak král koštuje víno a hodnotí ho, pohádka je pro dospělé, tohle by děti sotva ocenily. Jenže která pohádka to byla? Takových pohádek bylo snad víc, ale já nemohl najít ani jednu. Kniha už mezitím vyšla v tištěné podobě a já hledanou pohádku nakonec našel: byla to pohádka Bílý had od Boženy Němcové.

Takže Bílý had nahradí v audioknize Zlaté jablíčko? A proč ne? Pustil jsem se do psaní a nestačil se divit. V dětství jsem prostě bez vyptávání přijal, že mladá hrdinka chce strávit noc s králem. Jenže v dospělosti najednou vystoupí i jiné motivy a královna ví zatraceně moc dobře, proč nechce dovolit, aby král probděl noc s mladou dívkou. Králové přitom  měli často své oblíbenkyně a favoritky a některé jim vydržely docela dlouho. Třeba Anežka z Kuhneringu, zvaná Palcéřík, povila Přemyslu Otakaru II. tři děti. Pohádka se tedy najednou začne zamotávat… Moment, nezačíná se naopak rozplétat?

Bílého hada jsem nakonec dopsal a nemám pocit, že je to nejhorší pohádka celé audioknihy. V režii Jitky Škápíkové  celou audioknihu načetl Igor Bareš. Když si knihu poprvé četl před nahráváním, měl snad tak trochu pocit, že ve srovnání s Metudem v ní není ani moc legrace. Ale myslím, že si názor nakonec hodně popravil, protože pohádky načetl opravdu s gustem.