Adamova kniha

Syn Adam vydal knihu. V oblíbené sérii rozhovorů ho zpovídal Martin Moravec a my nezasvěcenci tak dostali možnost se dovědět, jak se vyjednává. Kniha vyšla v pro mě nepředstavitelném nákladu. Za normální považuju dva tisíce výtisků, náklad přes dvacet tisíc je pro mě asi tak stejně představitelný, jako výše zadlužení České republiky. Ta čísla jsou prostě vyloženě mimo můj obzor. Kniha byla řádně pokřtěna, podle fotek došlo na její křest dost lidí. Bezpochyby se bude dobře prodávat. A proč bych si ji nemohl koupit už teď, místo abych čekal až na příští cestu do Česka?

Od nápadu k činu většinou nemívám daleko. Objednal jsem rovnou tři knihy a pěkně fofrem, ať moc dlouho nečekám. O pár dní později mi došla esemeska, že nějaký balík pro mě má špatně uvedenou adresu a zasekl se kdesi na celnici. Tak prý ať to na dole uvedené webovce  doplním. Aha, to je jistě balíček s knihami. Takže... Pak jsem se koukl na odesilatele. Emailová adresa z Německa, arabsky znějící jméno. To vypadá jako klasický phishing. O pár dní později na webovce České pošty zjistím, že balíček opravdu prošel celní kontrolou. Dost možná, že panu Sohidullahovi nebo jak se jmenuje, prochází rukama letecká pošta, třeba při překládce ve Frankfurtu a on toho využívá pro svůj soukromý byznys. Neměl by o tom vědět jeho zaměstnavatel?

V e středu mi dojde email z USPS, že balíček s číslem končícím CZ je v autě a pošta mi ho dnes doručí. Bude třeba můj podpis, tak to abych nikam nechodil. Čekám, čekám a nic. Druhý den ťuknu v emailu na číslo zásilky a naskočí mi historie doručení: zásilku převzal "agent" a zásilka byla převezena do Sunnyvale. Vypravím se tedy na poštu v Palo Alto. Snažím se moc nezvyšovat hlas, asijský úředník za přepážkou, jehož angličtině moc nerozumím, je v tom nevinně. Zavolá poštmistra. Ten po dost dlouhé chvíli přijde. Prý že oni doručují část pošty do Sunnyvale, a něčí chybou se zásilka dostala tam. V Sunnyvale je několik pošt, která z nich to je? ZIP code nesedí, v Sunnyvale jsem řadu let pracoval, tak si pamatuju 94086. Tady je na konci devítka a to je ZIP Richmondu. Takže která to je? Poštmistr zavrtí hlavou: to je třídící pošta a tam se nedostanete. Ve Fedexu a UPS se pro zásilku dostanu. Do USPS prý ne. Bublá to ve mně, mám chuť zařvat, ale jak praví anglický idiom, štěkal bych na nesprávný strom. Poštmistr mě ještě ujistí, že zásilku dostanu zítra a on že na to dohlédne. Děkuji, pne poštmistře, nikde není záruka, že včerejší chybu někdo nezopakuje zítra. Zaujme mě maličkost: jak si poštmistr píše číslo zásilky, přeškrtne sedmičku. Takové sedmičce se říkávalo francouzská. Když jsem ji kdysi takhle napsal, podivil se můj americký kolega, co prý to je? Poštmistr má zřejmě evropský původ, ale to teď není vůbec důležité.

V pátek si ráno detailně prohlédnu email se seznamem dnes doručované pošty. Jeden dopis, balíček nikde. V předvčerejším emailu ťuknu na číslo zásilky a vyskočí sdělení, že zadané číslo neexistuje. Klídek, klídek, uklidňuju se, ale moc klidný nejsem. Jen si říkám, že pokud někdo balíček ukradl, tak si asi moc v českém textu nepočte. Pak zkusím web USPS a zadám vyhledání zásilky podle čísla. Nikdo ji neukradl, před hodinou ji ze Sunnyvale dopravili na poštu v Palo Alto, kde se prý zpracovává k doručení. Aha, tak tam by měli být schopni balíček najít. Vyrazím na poštu. Asijský úředník odejde dozadu a vrátí se se sdělením, že balíček je na cestě ke mně. Ale tady stojí, že se teprve zpracovává, kontruji. Úředník jen pokrčí rameny: naše záznamy ukazují, že je na cestě k doručení. Vrátím se domů a čekám. Převzetí je třeba podepsat, nemůžu nikam. Kvůli vloupačce před dvěma lety je u hlavních dveří kamera. Když zaznamená pohyb, třeba když projede kolem auto, hodinky mi to hned prozradí. Ten den se jdu podívat ven snad dvacetkrát. O půl sedmé večer to už vzdám. Včera tady byl pošťák v deset ráno, teď už nejspíš doma večeří. Vydám se do JCC, už je skoro tma, ochladilo se, lidem s do vody nebude chtít, mohl bych zkusit jít si zaplavat, třeba bude v bazénu volná dráha. Zkontroluju ještě na webu, že se v bazénu nekoná žádná akce, a v tom kamera zaznamená pohyb. Vylezu ven a on tam je pošťák s balíčkem v ruce! To je ten, co jsi včera tak zoufale hledal? podívá se na mě přes brýle. Ani po mně nechce podpis, i když ho na to upozorním. Balíček otevřu, jsou tam opravdu knihy, pustím se do čtení, až se vrátím. A dobře jsem udělal. Věřili byste, že jsem měl celou dobu jednu dráhu jen pro sebe?