Sbormistr

Už moc nechodím do kina, nejsem v tom sám. V dobách mého mládí byly v Brně desítky kin, teď už se jich uživí jen pár. Svůj první film Strakonický dudák jsem jako čtyřletý viděl v tehdejším kině Mladých, ve stejném sále pak bylo večerní kino Studio. Pak kino Mladých zmizelo a Studio se přejmenovalo na Art. Řadu let se zde promítaly filmy Filmového klubu, než se klub přestěhoval do kina Světozor v Židenicích. Z pochopitelných důvodů považuju Art za svoje kino a náhoda chtěla, že jsem tam mohl shlédnout i nový film Sbormistr.

Film se inspiroval skandálem se souborem Bambini di Praga, ten myslím založili dr. Bohumil Kulínský se ženou. O jejich věhlasu svědčí, že i já si to jméno po letech pamatuju z rozhlasu, asi jsem ho slyšel tam mockrát. Později se pak hlasitě diskutovalo, jestli zkoušky pro nedospělé děti se musí konat i v dost pozdních hodinách, u špičkového souboru prý to nejde jinak. Vedení souboru zdědil po čase syn a najednou prosáklo ven pohlavní zneužívání dětí, za které byl Bohumil Kulínský junior odsouzen na pět a půl roku. V novinách se tehdy i psalo, že mnozí rodiče mu své dcery divže sami nestrkali do postele. Tahle šokující informace možná není zas tak neuvěřitelná: Leckterá maminka si ve svém životě vyzkoušela, že kariéra se dá budovat "přes postel", tak proč by to nešlo u dcery.

Film se česky jmenuje Sbormistr, anglicky Broken Voices, evidentně měli tvůrci mezinárodní ambice, proto se film nakonec promítal na festivalu ve Varech. Očekával jsem, že se film bude soustředit na Sbormistra a zneužívání moci, řekněme něco jako One Flew over the Coocoo's Nest/Vyhoďme ho z kola ven! To se nestalo, a to nemusí být nezbytně špatně. Kdysi se brněnský herec Pavel Kunert zlobil, že kritikové se dívají, parafrázuji, že krejčí ušil hubertus, a ne havelok a vůbec si nevšímají, jak ten hubertus ušil. Proto se nebudu zabývat tím obrovským potenciálem, který v sobě námět měl a jak jsem čekal div ne druhou Kukačku, ale filmem, který autoři natočili.

Zneužívání moci a specificky sexuální zneužívání mladých holek je odporné a divák, kterému jméno Kulínský nic neříká, odejde z kina otřesen a znechucen. Film se přitom soustředil na zneužití hlavní hrdinky Karolíny. Tu hraje výborně Kateřina Falbrová. Předpověděl bych jí skvělou hereckou budoucnost, ale ne každý mladý herec chce v hraní pokračovat i v dospělosti, takže se nechme překvapit. Karolína je na začátku filmu v přípravce, zatímco sestra Lucie zpívá za A-tým. Postoupí postupně i tam a dokonce i do výběru, který odletí na sérii koncertů v USA.

Ostatní děvčata se nestala obětmi predátora? Že sbormistr vybírá na vystoupení děvčata nejen podle zpěvu ale i zjevu, to si holky všimly a komentují to. Ale že by sbormistr zneužil i je? Patnáctiletá Lucie, Karolínina sestra, má od rodičů dovoleno zůstat na party po koncertě a má se vrátit do jedné ráno, ostatně ji domů doveze maminka jiné zpěvačky. Ta maminka ji opilou doveze mnohem později, pokud byla zneužila, pak sotva tehdy.

V každém filmu prý bývá deset až dvacet chyb, které tvůrcům unikly. I filmaři jsou lidé, tak to tak bereme. Lobby newyorského hotelu vypadá na pět hvězdiček, pozdější pohled do protějšího okna spíš na dvě. Karolína nemá klíč, ale do hotelového pokoje, kde spí další dívky se dostane bez problémů. Drobných nedostatků je ve filmu víc, ale snesitelně.

Horší je, když scénárista jedná s postavami jako s loutkami. Postava prostě něco dělá, protože to chtěl scénárista a nikoliv proto, že to chtěla ona. Takových situací je ve filmů dost, některé se dají hájit tím, že puberťačka může udělat cokoliv, i když to vůbec nedává smysl. Například když Lucie zavře své sestře v noci dveře do horské chaty, zatímco ta je jen v prostěradle a může do rána klidně zmrznout. Tedy pokud nerozbije skleněné dveře. Je taková řevnivost mezi sestrami nemožná? Vyloučit se nedá nic, ovšem předchozí soupeření mezi sestrami je oproti pokusu o zabití pouhý čajíček. Víc mě zajímá, jak k tomu došlo. Karolína se v noci probudí, vyjde snad na záchod, sbormistr ji vezme do sauny, ona pak vyjde ven na mráz a najednou ji v hluboké noci sestra zabouchne/zamkne vstupní dveře. Lucie se samozřejmě mohla náhodně probudit. Náhoda je samozřejmě blbec, když jich je však moc… Náhoda přitom hraje podstatnou roli i ve zmíněné Kukačce: kdyby chovanci neusnuli, ale odešli podle plánu, film by šel do ztracena. Vlastně celý příběh, protože tohle je už v původní knize. V Kukačce je toho ovšem naštěstí mnohem víc.

Zajímavá je scéna s motýlkem. Scénárista potřeboval, aby Karolína z newyorského hotelu a vrátila se pozdě. Takže Sbormistr zapomněl si vzít s sebou motýlka, přitom hned naproti hotelu je obchod s motýlky (ty jsou samozřejmě v New Yorku na každém rohu) a Karolína se nabídne, že ho zajde koupit. Přeběhne na červenou ulici, motýlek koupí, pak zabloudí a vrátí se se zpožděním, a ne do deseti minut, jak se dožadoval trouba, co si doma zapomněl motýlek. Proč musela Karolína zabloudit? To zpoždění ve filmu nehraje žádnou roli. Nevíme, jak našla cestu zpět, ani to není podstatné. Celé to působí dojmem, že scénárista chtěl mít pár scén z New Yorku včetně kluků hrajících, možná už měl domluvené počítačové doplnění dvojčat World Trade Center do obrazu (takže film se odehrává před zářím 2001), důvodů může být celá řada.

Při vystoupení na ambasádě, pardon, jsme v New Yorku a ambasáda je ve Washingtonu, takže jde spíš o konzulát, Karolína stojící v první řadě, přestane zpívat. Proč? Zpětně to můžeme vysvětlit jejími pubertálními zmatky, ale spíš jde o předzvěst, jak si Karolína na konci filmu v první řadě sedne na zem.

Po návratu z hor je Karolína nemocná a její sestra Lucie přestane chodit na zkoušky. Proč? Možná pocit viny, možná jde o jakési pokání. Sbormistr ji i tak vezme s sebou na zájezd do USA. Proč? Můžeme spekulovat, že Lucie byla taky jeho obětí a teď už ho jako starší vydírá a vyhrožuje mu, že ho práskne nebo něco podobného. Do hlavy jí ani sbormistrovi nevidíme. V každém případě je to poněkud neočekávané, ale hlavně to nemá ve filmu na nic vliv. Film se může odehrát stejně, ať už Lucie pojede nebo ne. Ve filmech občas bývají otázky bez odpovědí, aby mohl divák přemýšlet o postavě, až půjde domů. Tady se spíš člověk ptá, proč to tam scénárista dal.

Hlavním kameramanem byl Lukáš Milota, údajně s kameramanem Stanislavem Milotou má společné jen jméno. Film natočil šestnáctkou, tak jako většinu svých předchozích filmů, možná dokonce všechny. Zřejmě si se šestnáctkou rozumí, a to byl nejspíš hlavní důvod, aby ji použil. Zpětné vysvětlení, že šestnáctka má tady evokovat pocit jako při prohlížení starých zažloutlých fotografií, je opravdu jen zpětné vysvětlení. Škoda. Mám známého kameramana a znám jeho filmy a snad trochu i způsob jeho práce, proto jsem tady možná tak přísný.

Je na filmu vůbec něco dobrého? Samozřejmě hudba. Nemám zrovna hudební ucho ani hudební vzdělání, takže moje pochvala nemusí mít takovou cenu, ale kdo má hudební sluch, tohle jistě ocení. Druhá věc, která ve filmu perfektně funguje, je nadšení mladé Karolíny. Divák ví, že sbormistr je predátor, ona však ne. Chce zpívat, stojí i jen o malou pochvalu od něj a každá ji udělá radost. Takže mu vlastně postupně leze do chřtánu. Tohle jste už viděli jinde snad stokrát: hlavní hrdina jde někam, kde víte, že to bude zlé, neví to jen on. Tady je to lezení do chřtánu mnohem subtilnější a přitom zdařilé.

Příběh o zneužívání mladých holek otřese snad každým. Francouzský film Mouchette je trochu v jiné poloze, ale funguje stejně a řadí se k filmovým klenotům. Od odsouzení Kulínského uplynulo patnáct nebo šestnáct let, pro řadu diváků je to dávno historie, lidé ze zahraničí příběh naznají vůbec, a leckdo neznalý bude proto odcházet z kina otřesen. Film má údajně dobré kritiky, patrně se dočká i nějakých ocenění. Ondřej Provazník jako scénárista a režisér zvedl kámen a pustil se do jeho broušení. Přeju mu, aby pro své příští filmy nacházel podobně silná témata.

Po napsání tohoto textu jsem si poslechl rozhovor s Ondřejem Provazníkem (https://www.mujrozhlas.cz/osobnost-plus/provaznik-o-filmu-sbormistr-krasa-zpevu-se-potkava-s-temnem-nechce-se-nam-verit-ze-se). Zdůrazňoval v něm ambivalentnost situace, kdy se při procesu s Kulínským jako inspirací pro film, řada bývalých členek souboru sbormistra zastávala a svědčila v jeho prospěch. To mi připomnělo, jak ve zmíněním filmu Mouchette prohlásí dívka o muži, který ji znásilnil, že je to její milenec. Ondřej Provazník taky zmínil pokušení (Příležitost dělá zloděje.), o tom vlastně mluvil před lety snad ještě před svým odsouzením v nějakém rozhovoru Bohumil Kulínský.