Poledne v jedenáct hodin

Každý den se k pražskému orloji s blížící se celou hodinou slétají turisté jak včely na med. Skoro každý si chce nafotit případně natočit pochod apoštolů, kývající smrtku i majitele měšce kroutícího odmítavě hlavou. Pěkná atrakce, kterou nevynechá jediný bedekr. Že bychom zkusili v Brně něco podobného? Mohu se jen domýšlet, co vedlo brněnskou radnici k rozhodnutí nainstalovat na náměstí Svobody orloj. Fakt je to orloj? Hodinky si podle něj nenařídíte, jen se prý jedenáct hodin odněkud vyvalí kulička, symbolizující předčasné odbíjené poledne na Petrově.

Podle pověsti k tomu odbíjení o hodinu dřív nedošlo díky změně letního času. Ono totiž před tři sta sedmdesáti devíti lety leželo kolem Brna švédské vojsko. Pod vedením generála Linarta Torstensona se jedenadvacet tisíc vojáků snažilo dobýt poslední opěrný bod, který jim bránil v tažení na Vídeň. V Brně samotném, co Vám mám povídat. Plukovník Raduit de Souches měl k dispozici celkem 426 vojáků, to proti švédské přesile rozhodně nebylo. Když se k vojákům přidali dobrovolníci z řad měšťanů, řemeslníků, studentů, prostě všichni chlapi ve městě, co měli dvě ruce a nohy, došlo se k číslu 1 475. Nic moc potěšitelného. Obranu města posiloval hrad Špilberk, kterému velel jednoruký skotský podplukovník Ogilvy. Dnes nám přijde trochu zvláštní, že de Souches, hugenot, bojoval v rakouské armádě Jeho katolického Veličenstva proti švédským protestantům. Nám to dneska přijde, skoro jako by bojoval proti svým.

Když boj, tak boj. Především je třeba zajistit předhradí. Všechny domy před hradbami zbourat, spálit a zničit, aby se tam nemohl usadit nepřítel. Rozkaz splněn, domy, domky i chlívky před hradbami, všechno hoří plamenem. Velkým plamenem. Pomáhá tomu silný vítr. Fouká, fučí, pak snad přeskočí jiskra nebo jich je víc a v plameni je i kostel na Petrově. Hoří, hoří, propadne se střecha i strop, kostel se bez nich musí obejít celé století. Odnese to samozřejmě i  jediná věž.

Ale v tuto chvíli je třeba se zabývat důležitějšími věcmi: vyčistit studny, vybudovat zastřešené spojení se Špilberkem, to bude bránit malá pevnůstka. Strhnout šindelové střechy ve městě a připravit vodu k hašení požárů. A spousta dalších věcí.

A je 3. května 1645 a Švédové jsou tady. Samotné boje byly mnohokrát detailně popsány, například zde, zde nebo zde. Mě osobně zaujalo dobývání pevnůstky na úbočí Špilberku. Ta měla chránit kryté spojení mezi městem a Špilberkem. Švédi na ni zaútočili, byli odraženi a a jako by se snad o dobytí pevnůstky ani moc nesnažili. Moc se o ní nikde nepíše, třeba opravdu nebyla tak důležitá. Mně však přijde, že oddělení města od hradu by dost významně obranu oslabilo. Na vojně jsem to ovšem dotáhl jen na četaře absolventa, takže se patrně hluboce mýlím. A je to nejspíš dobře, že se to Švédům nepovedlo.

Boje tedy pokračují, s Brnem už je to vážně nahnuté, ale pořád se drží. 15. srpna zaútočí Švédové znova. Bojuje se až do večera, Brno se přesto pořád drží. Druhý den se Švédové ještě pokusí o Špilberk, a nakonec 24. srpna od Brna odtáhnou. Zbyla po nich spoušť, ze které se bude Brno dlouho zotavovat. Petrov, jak už jsem předeslal, zůstal sto let bez střechy. Opravy se nakonec dočkal, bílá prázdná klenba v lodi však sotva koho osloví, pozdější pseudogotická úprava včetně dvou nových věží byla mnohem zdařilejší.

A najednou je tu legenda, že prý generál Torstenson prohlásil, že pokud Brno do poledne nedobude, odtáhne. Uslyší to hospodský a pošle do Brna kluka s touto zprávou. Někdy to uslyší sám kluk, verzí je víc. Podle jiné verze se jeden mnich rozhodl zvonit, snad aby podpořil upadajícího ducha obránců, podle jiné verze proto, že poledne už zvonit nebude možné.  Podstatné je, že ve stavu v jakém byl Petrov v srpnu 1645, nebylo možné na Petrově zvonit ani poledne ani nic jiného. A pověst zřejmě vznikla až o mnoho let později, kdy už měl Petrov zpátky střechu, a všichni zapomněli, jak vypadal dřív. Že se 15. srpna 1645 bojovalo urputně až do večera, o tom se taky většinou raději pomlčelo.

Takže máme v Brně pěknou pověst, děti ji mají rády už bůhví kolik generací. A co ten černý kužel na náměstí Svobody? Zvyknou si na něj lidé? Když v Paříži postavili Eifelovku, mnozí lidé z ní šíleli, třeba Alexandr Dumas. A vidíte, dneska se jí Pařížané chlubí a je dokonce na olympijských medailích. Myslím, že římského krále Jošta na dlouhonohém koni, co stojí o kus dál, už Brňáci celkem přijali. Povede se to i brněnskému orloji?