Letiště uzavřeno

Po přistání ve Vídni jsme před třemi týdny jeli do Brna trochu složitěji. Že to nazpátek nebude o nic lepší, bylo zjevné. Mezi příjezdem žluťáku na Schwechat a odletem do Frankfurtu bylo dost velká časová mezera, tak by to mělo vyjít. První podmínku, abych nezaspal, jsem splnil celkem snadno. Nezatáhl jsem závěs a sluníčko mě spát nenechalo. Druhý krok, přesun na autobusové nádraží, jsem zvládl rovněž. Za normálních okolností bych sedl na tramvaj, pardon, v Brně na šalinu, dojel na nádraží, pardon, v Brně na rolu, a zbytek došel po svých. Jenže Údolní bude až do konce roku rozkopaná a čtverka jezdí všelijak. Objednal jsem tedy raději Bolt. Vyzvedl mě taxík, řidič jezdí za sebe i za Bolt. Jako taxík může i přes Maliňák, jako čistý Bolt by sotva mohl. Protože jsem měl v plánu i rezervu na nepředpokládané, mám teď spoustu času. Jeden autobus RegioJet už tady stojí. Praha-Brno-Vídeň a zpět. To bude ten můj. Pak se však ukáže, že je to autobus "a zpět" a Vídeň už má za sebou a teď jede do Prahy. Pak se ozve hlášení, že RegioJet má zpoždění. Jet je anglické slovo a znamená trysku, v přeneseném smyslu tryskáč. I v Česku se vyslovuje anglicky. Naopak ten Regio se vyslovuje česky. Přijde mi to legrační, jenže když vyslovím celé slovo v anglické podobě, dochází k nedorozuměním. Není dobře močit proti větru, budu se muset přizpůsobit. .

Čekám trpělivě, viděl jsem nedávno ten štrůdl aut, autobusů a náklaďáků, jak se za Ostrovačicemi snaží dostat ven z dálnice na výjezdu do Brna. To čtvrthodinové zpoždění je z tohoto pohledu docela přijatelné. Další zpoždění přibereme před Mikulovem, kompletní dálnice Brno – Vídeň je i v roce 2025 z říše snů. Starého psa nové triky nenaučíš, ten socík je tady pořád, i když podle jiných za to můžou zelení. Kolem Vídně jsou jakési objížďky, na letiště tedy přijedeme o půl hodiny později. Přesto pořád spíš věřím autobusům. To jsme vloni jeli na letiště vlakem, s přestupem ve Vídni. Náš vlak vůbec nevypravili, jen tam rozsvítili ceduli s odjezdem následujícího vlaku. Naštěstí tam jezdí každou chvíli, a tak nám tehdy letadlo neuletělo, možná nešlo o socík ale docel obyčejný Schweinerei.  Tentokrát mám slušnou rezervu. Do letadla se dostanu bez potíží. Během letu si prohlížím políčka dole, žádné družstevní lány, jak je známe z Česka. Už se mentálně připravuji na další krok, tedy vystoupení ze Schengenu a přesun na vnější terminál, když se ozve jakési nesrozumitelné hlášení. Nerozumím ani slovo, tak se raději zeptám letušky. Prý je ve Frankfurtu špatné počasí, a tak tam zavřeli letiště a my přistaneme v Norimberku. Trochu se vyděsím a začnu vymýšlet, jestli bude lepší z Norimberku do Mnichova nebo do Frankfurtu ajestlivlakem nebo autobusem. Letuška usoudí, že letiště časem zase otevřou a nás nakonec nechají pokračovat tam.

Měla pravdu. Za nějakou chvíli jdeme zase do vzduchu. Mezitím mi přišla omluvná esemeska, že můj další let je zpožděn. Že bych ho přece jen nakonec chytil? Když přistaneme ve Frankfurtu, je let do San Franciska už dávno ve vzduchu. Krásně svítí sluníčko, ale to se občas po bouřkách stává. Jdu tedy ke zákaznické podpoře Lufthansy a dožaduju se přebukování letu. Když paní za přepážkou vysvětlím, že můj let byl kvůli počasí a zavřenému letišti opožděn a my přistáli v Norimberku, trochu ji zacukají koutky. Jenže můj let byl s United, tak ona prý mě může letenku na zítřek jen zarezervovat a vše si musím zařídit s United. A navíc moje letenka prý byla už před měsícem zrušena. To sotva, zapochybuji a ukážu ji na mobilu letenku na další let, ostatně to zrušení zřejmě vysvětluje esemeska, že mi zrušili předobjednané jídlo. Ona mi zas na obrazovce ukáže "Canceled". Další? Ne. A co hotel? Dostanu tedy poněkud neochotně poukázku na noc v hotelu. Není daleko, ale s mapami na mobilu se tam jde dost blbě. Nakonec však přece jen dorazím do recepce. Tři fronty, každá tak po dvaceti lidech. Jde to pomalu, zvlášť když někteří cestující cítí potřebu se podělit o svou frustraci ze zpoždění. Nakonec přece jen dostanu klíč a mohu se vydat do svého pokoje. Večeři do čtyřiceti euro si mohu dát na jejich účet do jedenácti, takže bych ještě mohl sjet do hotelové restaurace, ale klidně se dnes bez ní obejdu.

Druhý den se snažím dostat na let snad někdy dřív než o půl šesté. Jenže od přepážky United v hale B bych musel do haly A k přepážce Lufthansy a boarding už začne za chvíli, tak bych to prý nemusel stihnout. A let United o půl druhé má tři hodiny zpoždění, takže bych toho tím moc nezískal. Je to trochu hra, abych se moc nesnažil, a vlastně o co jde. Vyrazím tedy letem o dvacet čtyři hodin později, jen přitom běhám ze Schengenu a zpátky, ale jinak se nic pozoruhodného nestane.

Jen mi nejde z hlavy ta bouřka ve Frankfurtu, kvůli které zavřeli letiště. Zvlášť když na Facebooku zachytím sdělení o letu Frankfurt – Toronto, kde posádka zaznamenala po startu neobvyklý pach a nemohl identifikovat jeho původ. Z bezpečnostních důvodů se raději vrátila. Aha, takže se vrátila do Frankfurtu. To bude ono.

S umělou inteligencí se moc dlouho nekamarádím, ale zeptám se na počasí ve Franfurtu 14. července. Prý tam bylo hezky, teplota 14 – 26 °C, nic zvláštního.

Opravdu? Tak proč bylo letiště ten den uzavřeno?

Umělá inteligence odpoví, že nemá žádnou informaci, že by letiště ve Frankfurtu bylo ten den zavřeno.

Opravdu? A co to bylo teda za let, co tam něco smrdělo, a tak se raději vrátili?

To byl let LH 470 z Frankfurtu do Toronta. Byl tam zápach jako by hořel nějaký plast.

No podívejme. A kdy ten let přistál ve Frankfurtu?

Tohle ví umělá inteligence docela přesně: Letadlo přistálo 14. července v 16.20 UTC.

A jsme doma. Žádná bouřka, jen se chvíli nelítalo, dokud nebude let LH 470 bezpečně na zemi. Proto se ty paní, kterým jsem vysvětloval zpoždění kvůli počasí, tak uculovaly. Byly v té době ve Frankfurttu, a tak dobře věděly, že tam žádná bouřka nebyla.

Takže vlastně jediná otázka: Věděly letušky, proč bylo letiště, či jeho runwaye v pondělí odpoledne uzavřené anebo si tu bouřku kreativně vymyslely? Nevím a vlastně je to jedno.