A je po volbách (amerických)

Evropské rozčarování z výsledků amerických presidentských voleb se nedá přehlédnout. Připomnělo mi to dávnou příhodu z doby presidentování George Bushe. (Presidentem by se patrně za normálních okolností nestal, ale pomohlo mu hodně, že jeho tatínek už presidentem byl.) Když nastoupil do úřadu, probíhala kdesi odborná konference, která s volbami neměla nic společného. Dojeli na ni vědci z celého světa včetně mé maličkosti. Zaujalo mě, když o přestávce jeden český kolega začal obcházet stoly a říkat: "S tím Bushem, to je hrozný, že?" Lidé mu souhlasně přikývli a on šel spokojeně dál. Musím podotknout, že tento kolega je v našem oboru pan Někdo a v odborné komunitě má nesporný a oprávněný respekt. Netuším, proč cítil potřebu vstupovat do politických diskusí, snad to bylo proto, že tehdy působil na jedné hodně levicové univerzitě. Nicméně přistoupil ke stolu, kde jsme si povídali s jedním americkým panem profesorem původem z Libanonu. A hned: "S tím Bushem je to hrozný, že?" A k jeho velkému zděšení ten profesor zavrtěl hlavou a řekl: "V Libanonu je president Bush hodně oblíbený. Má zásluhu na tom, že se situace v zemi zklidnila a to se nezapomíná." Už si nevybavím, jestli ten český kolega své politické agitace zanechal nebo ne.

V následující přestávce jsem si u kávy neodpustil sarkastický komentář, jak jsou evropští levičáci zděšení z nového presidenta. Jeden pan profesor z jedné německé university, původem z Polska, a současně šéfredaktor uznávaného odborného časopisu mi skočil do řeči a měl dlouhou tirádu o Bushovi a jeho hříších. Nechal jsem ho v klidu domluvit, a protože skončila přestávka, odebrali jsem se pokojně na přednášky.

Po konferenci jsem se vrátil domů a po čase jsem si uvědomil, že jsem už dlouho nedostal své bezplatné číslo odborného časopisu. Byl jsem tehdy v jeho redakční radě, a tak zhruba jednou za měsíc mi přistálo ve schránce nové číslo. To bylo divné, a tak jsem se zeptal emailem zástupce šéfredaktora, shodou to byl onen profesor, který pochválil Bushe. Odpověděl mi, že mi časopis přestal chodit, protože nejsem v redakční radě. Zeptal jsem se od kdy? Když někde někdo končí, bývá zvykem mu poděkovat za vykonanou práci. Na tom nijak netrvám, ale snad mi mohli dát vědět, že jsem skončil. Pan profesor se omluvil, že složení redakční rady zařizuje šéfredaktor. Jo takhle, panu šéfredaktorovi se tak moc nelíbila moje poznámka o zděšení evropské levice, že mě kvůli ní vykopl z redakční rady časopisu o analytické chemii.

Časopis měli v nedaleké knihovně na katedře chemie, když jsem potřeboval nějaký článek, zašel jsem tam a udělal kopii. Naopak když mi přišel nějaký rukopis s žádostí o recenzi, omluvil jsem se, že jsem velmi zaneprázdněn a nemám na recenzi čas. Když mě o recenzi požádal některý kolega a současně kamarád, samozřejmě jsem mu nemohl nevyhovět. Do té doby jsem přispíval ob rok souborným článkem o tom, co podstatného se událo v oboru na mém poli za minulé dva roky. Bylo to hodně práce se spoustou citací, práce poněkud nevděčná. Tak jsem měl teď volné ruce a mohl jsem se omluvit, že jsem časově zaneprázdněn a požadovaný článek nemohu v rozumné době napsat.

Snad se podobné věci dějí na humanitních katedrách amerických universit. To nemohu posoudit. Jen doufám, že v Evropě ne.