Svatý Graeme

Kdyby byl Graeme Clark Ital, prohlásili by ho po smrti za svatého. Graeme Clark je ovšem Australan, a tak to s kanonizací asi nebude tak horké. Graeme Clark navíc žije a zázraky se kolem něj dějí už za jeho života.

Když byl mladý Graeme doktorand, pracoval na disertačce o přenosech signálu a snil o kochleárním implantátu. Jeho školitel mu to však rozmlouval: teoreticky to sice jde dát do kochley elektrody, které budou dráždit sluchový nerv, a připojit je k zevnímu mikrofonu a elektronice, ale je to všechno strašně složité a jen si na tom vylámeš zuby a ničeho nedosáhneš.

Graemův táta byl ovšem hluchý, a tak měl čerstvý doktor dost silnou motivaci. Sehnal nějaké peníze, vyrobil prototyp kochleárního implantátu, našel si spolupracovníky a pacienta, který ohluchnul při autohavárii. Voperovali mu implantát a pak začali ladit elektroniku. Pacient docházel na pravidelné seance a nic. Ladili signál, ladili filtry, nic. Školitel měl zřejmě pravdu. Peněz už bylo jen asi na dva měsíce a Graeme pomalu přemýšlel, co bude dělat, až zavře krám. Vtom se to stalo: na prosincové seanci začal pacient najednou správně opakovat testovací slova! Bylo to jako ve filmu, kdy záchrana přichází jedině na poslední chvíli. Graeme později přiznal, že musel odejít do vedlejší místnosti, bylo toho na něj najednou moc.

Ještě na škole mi začalo jedno ucho slábnout, a já četl se zájmem krátké zprávy v různých časopisech o kochleárním implantátu. Když mi pak řekl pan doktor, který dohlížel na mé závratě, že mně nakonec čeká implantát, začal jsem se aktivně pídit po podrobnostech. Takže do ucha implantát a za ucho "speech processor", tedy řečový procesor? Podle popisu to vypadalo, jako by procesor přijal signál, ten zpracoval a syntetický strojový hlas poslal do ucha. Sdělení. Znamená to, že procesor může zpracovat jen slova, která zná? Jen v jazycích, které zná? Nenene, to pojmenování mělo naznačit, že implantát s procesorem umožňuje porozumět řeči.

Na šedesáté výročí Vítězného února, jak se říkávalo komunistickému převratu v Československu, jsem přes noc ohluchl. Moje pravé ucho, které mi posledních třicet let sloužilo jako dvě uši, najednou slyšelo až od 90 decibelů a to ještě velmi zkresleně. Moje žena se mnou komunikovala psaním, drahé injekce kortikoidů, které pojišťovna nehradila, nevedly k ničemu. Tak teď se uvidí, co dokáže kochleární implantát. Trvalo to půl roku, než mi implantát voperovali a aktivovali. Jestli to bude fungovat nebo ne, nevím, ale já se nepodělám. Nejsem sám, kdo přišel o sluch, jsou i horší věci. Nepoložím se. Hlavně se nelitovat.

"Neměj žádná přehnaná očekávání", řekla mi audioložka v California Ear Institute. "Jsou lidé, kteří po zapojení vůbec nepoznají, že slyší lidský hlas. Buď připravený na dlouhodobou rehabilitaci. V knihovně si vypůjčíš knihu a audioknihu, nejraději pohádky nebo nějaký jiný jednoduchý text. Budeš poslouchat, co slyšíš, a porovnávat to s psaným textem. Tak se budeš učit, co který zvuk znamená." Jasně, zvládnu to. Nepodělám se. Hlavně se nelitovat.

Kochleární implantát má dvaadvacet elektrod. Když mi audioložka naladila každou elektrodu, procesor mi vrátila. Já do něj strčil baterku a dal si ho za ucho. Audioložka pak řekla: "Vládysláv".

"Bože já slyším. Já budu zase rozumět, co mi lidé říkají. Graeme a všichni ostatní, díky. Jsem zpátky."

Skořápka, kterou jsem si pracně vybudoval, abych to přežil a nepodělal se, praskla. Už jí nebylo zapotřebí. Audioložka mi jen podala papírový kapesníček a pak měla chvíli něco strašně důležitého na psaní.