Jednodenní chirurgie

Pobyt v nemocnici není vůbec levný. Proto je snaha dostat pacienta po operaci ven co nejdřív. V Kalifornii jsem se dostal na stůl pětkrát, třikrát jsem jel v den operace domů. Naposledy tento týden. Operovali mě na Stanfordu. Menší věc, ale v celkové anestézii. Nebylo to tak jednoduché, protože pojišťovna nejprve mou operaci neschválila. Musel jsem napsat odvolání a vysvětlit, proč mě musí operovat na Stanfordu a nikde jinde. Nakonec se to povedlo. Stanford je ovšem nemocnice s výukou, takže vás může klidně operovat rezident, který se to teprve učí.

Být v 5.15 ve špitále to znamenalo vstávat ve čtyři. Má to však zase výhodu, že přijdu na řadu jako první a nemusím čekat, až skončí operace předchozího pacienta. Každou chvíli se mě nějaká sestra nebo její asistentka ptá na jméno a datum narození. Procházím různýma rukama a je třeba zajistit, aby nedošlo k omylu. Musí to odsýpat a to pak vznikají chyby dost snadno. Ale už ležím na předoperačním a sestra se mě začne ptát: "Víte, co je dnes za den? A který je rok?" Prý je to standardní protokol, aby se ukázalo, jestli je pacient při smyslech. "Měl jste v posledních dvou týdnech chuť zabít sebe nebo někoho jiného?" Co to je za blbou otázku? Mám chuť odpovědět kladně, že o pár lidech bych věděl. Hned to však spolknu. Tohle je nejspíš způsob, jak eliminovat frustrované pacienty, kteří by se mohli pokusit mstít za svůj špatný zdravotní stav nebo za operaci, která snad neproběhla podle jejich představ.

Pak za mnou přijde chirurg a anesteziolog. Otázky? Žádné nemám. V červenci jsem jich měl tolik, že pan doktor se při svých odpovědích několikrát podíval na hodinky, snad abych si uvědomil, že nejsem sám, o koho se stará. Všechny moje otázky však tehdy odpověděl a já teď nemám žádnou. Chirurg vypadá málem zklamaně.

Na sále bude chladněji, aby se nepodporoval růst mikroorganismů, a tak mě přikryjí nahřátou dekou. Už jsem na sále, zatím na vozíku, mám si přelézt na stůl? Ne, to není moje starost. Dají mi na obličej masku. Halothan se dnes už nepoužívá, ale ta nasládlá vůně…

Když se začnu probírat, mám pořád na obličeji masku a jsem pořád na vozíku. Hernajs, kdy mě začnou řezat? Pak se proberu trochu víc. Jsem zase na vozíku, ne ještě. Maskou mi patrně pouštějí kyslík. Už jsem se probral. Chirurg mi sdělí, že operace proběhla dobře. Na sál čeká další pacient, lékařská peče je neuvěřitelně drahá, jedeme dál. V případě jakýchkoliv problémů zavolejte na tohle číslo. Na kontrolu přijďte za čtrnáct dní. Bye.