Invazivní rostlina

Invazivní rostlina je například bolševník. Tedy v Česku. Samozřejmě to vždycky svádělo k vtípkům, že mnohem horší než bolševník je bolševik, i když ten taky přišel z východu. Vím, jak doopravdy bolševník vypadá, ale myslím, že jsem ho snad nikdy v přírodě neviděl, asi jsem ho moc nevyhledával. On prý taky vyvolává alergické reakce. Obsahuje totiž furanokumariny, které mohou způsobovat docela ošklivé alergické reakce. Proto. Tedy pryč s bolševníkem, i kdyby nevytlačoval ostatní rostliny. Jenže jeden druh furanokumarinů zvaný psoralén se vykytuje třeba i v celeru a už od dob starého Egypta se prý používá k léčbě lupénky. A pokud jde o celer, tak jedna odrůda se nakonec stahovala z trhu, protože u citlivých osob skutečně způsobovala fotoalergické reakce.

Na zahrádce v Žabovřeskách jsme měli jako plevel kytičku s drobným i oranžovými kvítky. Díky paní učitelce Zlámalové na ZDŠ Úvoz jsem dokonce kdysi věděl, jak se jmenuje. A taky prý byla dovozena do Evropy jako velká vzácnost a nějak se uchytila, až se z ní stal plevel. Zkusil jsem najít rostlinku na webu, ale zatím jsem neuspěl. Dostal jsem se však na seznam invazních rostlin. Cože? Kustovnice cizí? Tu znám. Ta rostla v Miroslavi naproti domku, kde bydlela babička a kam jsme jako děcka jezdili. Tak jakápak invazivní rostlina? Vždyť je tady od mého dětství. Aha, prý je v našich končinách nejméně od roky 1785, tak to jsem tehdy určitě ještě nebyl na světě. Hm, a nejsou pak i brambory, rajčata a tabák taky invazivní rostliny? Pokud by dokázaly nekontrolovaně růst ve volné přírodě, tak patrně ano, to však patrně nehrozí.

Když jsem začal trávit víc času v Kalifornii než v Česku, rychle jsem se naučil znát jinou jedovatou potvoru: poison oak, latinsky Toxicodendron pubescens. Česky mu tedy říkám otrockým překladem jedovatý dub. V Česku naštěstí neroste, ale třeba má i české jméno. Podívám se na web a Bingo! Má. A má jich hned několik: škumpovník zákeřný, škumpa zákeřná, jedovatec pýřitý. Některá pojmenování, jako třeba škumpovník dubolistý, snad odpovídají jinému druhu. Když jsem chodíval na výlety se Sierra Clubem, přítomnost tohoto keříku poblíž cesty ihned způsobila mnohohlasé volání: "Poison oak!" On totiž dělá docela ošklivé alergické reakce. Na povrchu listů je olejovitý film obsahující urušioly, tedy katechol s dlouhým hydrofobním řetězcem. Kdo jste se někdy ve fotokomoře máchali ve vývojce, máte zhruba tušení, o co jde. Indové říkají, že mladé tele se tygra nebojí. Na jednom takovém výletě jedna nezkušená paní měla z těch varování skoro legraci. Pak později při stíhání draka, co se jí utrhl, vběhla do porostu s jedovatým dubem (ten jedovatec mi zatím fakt moc nejde) a měla z toho alergii snad po celém těle. Teď už si z jedovatce (Vidíte? Učím se a zvykám si.) v žádném případě legraci nedělá. A co dělá jedovatec v článku o invazních druzích? On se prý v Brazílii nějak utrhnul z řetězu a stal se z něho invazní druh tam. Tak aspoň tak.

K napsání tohoto článku mě ovšem přivedla jiná invazivní rostlina: vodní hyacint, tedy latinsky Eichhornia crassipes. Je to hodně invazivní rostlina. Kde voda nezamrzá, množí se jak utržená z řetězu. Bere kyslík druhým rostlinám, způsobuje problémy vodní dopravě. A třeba v Texasu postavili vodní hyacint mimo zákon. Nesmíte ho tam převážet a dokonce ho nesmíte prý ani vlastnit. Deset rostlinek jsem koupil předloni do malého bazénku za domkem. Bazének tam dal postavit ještě předchozí majitel. V bazénku byla fontánka s příjemně zurčící vodou a blok koňských ocasů, tedy horsetails, latinsky Equisetum arvense. I ten koňský ocas má české jméno: přeslička rolní. Je to prý léčivka s diuretickými účinky. Jenže v bazénku byla vsazena volně bez květináče a dobře se jí tam dařilo. Během pár let se rozrostla tak, že ji bazének nestačil a začala ho rozšiřovat. Rekonstrukci bazénku tady popisovat nebudu, radši si pusťte nějaký film s Patem a Matem.

Do rekonstruovaného bazénku jsem koupil nějaké vodní rostliny. Lotos nebyl úplně levný, ale kvetl nádherně. Podobně i leknín. Dva roky mi dělaly obě rostliny radost. Pak jak když utne. Nastala éra kovidová a náhradu nebylo kde koupit. Když se přestalo blbnout s covidem a otevřel se znovu obchod rybičkami a vodními rostlinami, přišla mi cena za lekníny i lotosy dost vysoká. Nakonec jsem koupil vodní hyacinty. I ty dva roky pěkně kvetly a dělaly radost. Jenže teď… Všechno všude pučí a raší, jaro je tady. Invazivní rostliny, by měly vytlačovat všechny ostatní a ony nic. Vodní hyacint dělá problémy, kam se vrtne, jen u mě živoří? Co se děje?

Pak jsem si vzpomněl na knihu Šelma od Andrewa Mayneho. V lese zakopané mrtvoly se najdou podle toho, že na hrobě rostou různé kytky, zatímco jinde okolo si jednotlivé druhy už vytvořily svoje teritoria, do kterých se jiné rostliny nedostanou. Neděje se něco podobného i u mě v bazénku? Že by něco jiného vytlačovalo a utlačovalo vodní hyacint? Na hladině plave cosi co by se česky mohlo jmenovat okřehek. Jenže ty lístky v bazénky mají zkadeřené okraje, je to opravdu okřehek? Hledání na webu nevede k ničemu, tak rostlinku vyfotím a nechám aplikaci PlantNet, aby se sama pokusila o identifikaci. Takže filliculoides, česky azola americká. Kapradinka, která je schopna fixovat dusík a roste jak divá. Objem zelené hmoty zdvojnásobí za méně než dva dny. Že by se tahle azola rvala s vodním hyacintem o místo na slunci? Tak jí z hladiny trochu ubereme, třeba se hyacint chytne. Dám vědět, jak jsem dopadl. Jinak i tato azola je invazivní druh. Ne v Americe, ale v Evropě ano, zejména v Británii.