Audiokniha na koleně?

Audioknihy mám rád. V raném dětství byl u nás sobotní večer ve znamení rádia, včetně čtení z knihy na pokračování: Bylo nás pět, Pučálkovic Amina, Bělohřívek. Televizi jsme tehdy neměli.

Když jsem před patnácti lety ohluchnul a dostal první kochleární implantát, nejlepší rehabilitace byl poslech audioknihy. Byla to současně vzpomínka na dětství, užíval jsem si to, žádná řízená rehabilitace. Jednak byla radost zase znovu slyšet, jednak poslouchat zajímavé povídání bylo samo o sobě příjemné.

Když jsem napsal knihu pohádek, napadlo mě, že bych mohl udělat kromě tištěné knihy i audioknihu. Je to však spousta práce, a tak zůstalo jen u plánu. S dokončením knihy o velkomoravském Ormovi - Soběkovi, plán na audioknihu se dostal znovu na světlo.

Měl bych to číst sám anebo svěřit čtení někomu, kdo s ním má zkušenost? Známý herec by jistě pomohl zvýšit prodeje. Ale já jako autor bych to přece mohl číst taky. Třeba Svěrák, Suchý, Nárožný, Nepil a další, ti všichni načetli svoje texty a šlo to. Ne každý autor je schopen číst lidem nahlas, co napsal, ale jako někdejší amatérský herec, bych s tím snad neměl mít velký problém. Nejsem samozřejmě ani Svěrák ani Suchý, moje jméno zná jen hodně úzký okruh lidí, pokud se do toho dám, na velké prodeje to nebude.

Zkusme to. Nejsem technicky plně vybavený, vlastně ani hlasově a logopedicky. Začátek nestojí za moc, neustále zápolím se sykavkami, zejména s C. Avšak kováním se kuje kovář a čím víc čtu nahlas, tím míň problémů mám s výslovností. Nemám odhlučněné nahrávací studio, ale už v několika audioknihách zakoupených v Audiotéce jsem zachytil i štěkot psa, takže by to snad nemuselo být tak hrozné. Bydlím v tiché oblasti, občas pravda je slyšet letadlo, jak se nad námi otáčí směrem na SFO, občas zakráká krkavec. Ve čtvrtek tady zas dominuje zahradník se sekačkou. To by snad šlo uhlídat.

Podíval jsem se na pravidla Audiobook Creation Exchange (ACX). V Česku jsou asi standardy poněkud jiné, ale v principu se snad moc lišit nebudou. Audiokniha tedy podle ACX musí:

- být nahrána živou osobu,

- obsahovat vstupní i závěrečné kredity,

- mít všechny soubory buď mono anebo stereo,

- obsahovat ukázku dlouhou 1 – 5 minut,

- mít v každém souboru jen jednu kapitolu, hlavička musí být nahlas přečtena na začátku,

- mít všechny soubory kratší než 120 minut,

- mít "room tone" na začátku i konci,

- být prosta zevních zvuků,

- mít v každém souboru hlasitost v rozmezí -23 dB až -18 dB, maximum -3 dB, pozadí -60 dB.

- mít každý soubor MP3 192 kbps v rozsahu do 44,1 kHz.

- mít všechny jména souborů s US alfanumerickými znaky bez symbolů.

Nejkritičtější se zdá být hlasitost -23 dB až -18 dB a zejména pozadí -60 dB. Zdá se však, že když nejede venku sekačka a počítač nezapne větrák na chlazení, do požadavku se vejdu. Horší je to s dýcháním, polykáním, mlaskáním, cvakáním zubama. To se dá sestříhat, pokud se to však přežene, může nahrávka bez dýchání atd., působit poněkud nepřirozeně.

Když je v textu přímá řeč, nechávám tedy v nahrávce nádechy, to se totiž nenadechuju já, ale postava. Taky některé pauzy jsou nepřirozeně dlouhé. Nahrávku stříhám ve programu Final Cut Pro, který normálně používám k editaci svých videí. Na záznamu vidím hlasitost, občas osamělý pík může být praskání, ale i třeba jen "k" na konci slova Soběk. Hodina čteného textu vyžaduje dvě až tři hodiny stříhání, klidně i deset hodin. Myslím, že u mě je to spíš těch deset.

Mezi kapitolami by se hodila krátká hudební interpunkce. Kamarád a někdejší kolega Jirka Plocek nahrál před lety s Jitkou Šuranskou album Písňobraní. Jeho hra na píšťalu by se sem docela dobře hodila. Takže, Jirko, můžu to použít? Jirka velkoryse souhlasí, další problém vyřešen.

Natočeno, sestříháno, teď ještě musím zkontroloval výsledek. Někde ten text plyne sám a nestačím se divit. Ale tady slyším jakýsi praskot, tady jsem zase v nahrávce jsem se opravil a nahrál špatně vyslovené slovo znovu, ale zůstala tam obě. A tady dokonce je hned na začátku letopočet 962 AD, ale tam přece patří 862. A dokonce je to i v tištěném textu. Jak to, že jsem si toho nevšiml dřív? Takže znovu mikrofon a chybná místa nahrát znovu. I tady zřejmě platí, že posledních deset procent zabere devadesát procent času.